Žádná velké zlevňování se podle dat Eurostatu na českém realitním nekonalo. Ceny bytů sice do poloviny loňského roku zlevnily o téměř 4 %, avšak šlo spíš jen o drobnou korekci předchozího prudkého zdražování. Za posledních pět let se totiž průměrná cena i tak zvýšila o 56 %.

Nejdřív korunu překvapilo rychlé snížení sazeb, nyní nízká inflace. Kurz se vrací na dubnové úrovně do blízkosti 25,40 CZK/EUR. Je vidět, že koruna stále opírá o úrokový diferenciál, který ovšem klesá, zatímco domácích fundamentů se jí nedostává.

Veřejný dluh: Předlužený jih, výrazně zadlužený západ a nejméně zadlužený východ... samozřejmě vše s výjimkami. Finanční disciplína 25 let od zavedení eura nevypadá zrovna přesvědčivě. Nemluvě o 4,4 bil. EUR, které v dluhopisech disciplinovaně drží ECB.

Kdo čekal pozitivní obrat, ten se rozhodně nedočkal. Včerejší mizerný PMI za eurozónu dnes slabé německé Ifo. Na místo post-inflačního boomu stagnace? Začíná to stále více vypadat na strukturální než na cyklický problém. V každém případě stále chybí zakázky... a optimismus.

Z pohledu ziskovosti firem patří ČR dlouhodobě mezi premianty. Hrubý zisk na přidané hodnotě dlouhodobě dosahuje cca 50 %. Čím je to vyváženo? Nižším podílem mzdových nákladů. Ostatně asi ne náhodou je vidět zásadní rozdíl mezi východem a západem EU i v roce 2023.

Cestovní ruch v ČR pokračuje v růstu především díky zahraničním návštěvníkům. I když tomu tak nebývalo, od lockdownů stále ještě převažují ti domácí. Zahraniční se už postupně a v jiném složení vrací. Poslední čísla asi trochu nadhodnotilo MS v hokeji, takže uvidíme příště...

Vznikají firmy rychleji, než bankrotují? Poměřením dvou indexů se lze dobrat k tomu, že od covidu u nás jen o něco málo rychleji firmy mizí. Jsou to však indexy, ne absolutní počty, takže v tomto případě jde o srovnání rychlostí obou řad. CZ je každopádně v té lepší desítce zemí.

Recese v průmyslu nekončí. Radovat se z lepšího srpnového výsledku, který ovšem není podložený novým zakázkami (ale pouze vírou v brzké zlepšení) snad ani nejde. Zvlášť když německá či euro-unijní čísla nenaznačují nic než jen pokračování útlumu...

Srpnový propad registrací osobních aut v EU vypadá hrozivě (-18 %), avšak částečně je za ním i vysoký srovnávací základ z loňského roku, kdy registrace poskočily o 21 %. Ani tak se ovšem letošní příběh o slabší poptávce po nových vozech nemění.

Bytová výstavba zůstává celkově v útlumu. Za posledních 12 měsíců se začalo stavět jen 34 tisíc bytů. Pozitivní trend je však vidět v Praze, kde se letos staví o 6,5 % více bytů než za prvních osm měsíců loňského roku. Aktuální výsledky, včetně min/max od r. 2006 jsou na obrázku.

Češi měli v první polovině roku (podle Eurostatu) 4. nejdražší elektřinu v EU. Víc za kWh platili jen Němci, Irové a Dánové. ČR tedy patří minimálně z pohledu cen elektřiny jednoznačně na západ. "Naštěstí" je toto srovnání jen v eurech a nikoliv paritě kupní síly.

Bez zakázek má optimismus krátké nohy, chtělo by se říct. Průmysl se stále potýká se slabou poptávkou, vysokými cenami energií a dalšími problémy s dopravou. PMI je tak nepřekvapivě už 30 měsíců v negativním teritoriu.

Registrace nových osobních aut v EU letos zatím stagnují (+0,4 % za leden až listopad). Největší tuzemská automobilka si však připisuje +12,9 % a je třetí nejprodávanější značkou v unii.

Něco málo pozitivního z evropského srovnání: Praha – 4. nejbohatší region v rámci EU. Alespoň z pohledu HDP na obyvatele v roce 2023. Ve srovnání s Berlínem o 57 % vyšší HDP v eurech. Před Prahou pouze 2x Irsko a jedno Lucembursko. Zdroj: Eurostat.

Ještě před dvaceti lety se v Číně nevyrobilo ani 2,5 mil. osobních automobilů za rok. Loni už to bylo téměř 27 milionů a podíl Číny na světové produkci překonal hranici 35 %. Vyrobí se tam mimochodem o 17 % více aut, než je na domácím trhu potřeba. Kam asi tak míří?

Inflace v Praze výrazně nad celostátním průměrem na rozdíl od nedávné minulosti. Zatímco česká #inflace vzrostla na 2,4 %, pražská na 3,6 %. Hlavní rozdíl? Časový posun ve vývoji cen energií a vedle toho rychlejší nárůst cen bytů odrážející se v tzv. imputovaném nájemném.

Zajímavý paradox: Největší bojovníci za klima s nejhoršími výsledky ve snižování emisí. Na datech Eurostatu za roky 1990-2023 je vidět, jak vzdáleni jsou naplnění cílů Fit-for-55 třeba Španělé nebo Rakušané. Tak ještě zbývá pět let...

Kouzlo irských statistik. Na první pohled je evropský průmysl z nejhoršího venku. Když ovšem odhlédneme od kreativního 40% růstu v Irsku (irský "bonus"), tak už výsledky EU až tak obdivuhodné nejsou. Konečně mírně nad nulou, ale rozhodně ne nad trojkou.

Kam se za posledního pět a půl roku posunula německá ekonomika? Nikam... teorie nerůstu v praxi.

Mzdy: Všude samé hrubé průměry, tak se mrkněme na čistý průměr a ještě k tomu očištěný o inflaci. Z výpočtu AI a mzdových kalkulaček vychází, že reálně bude letošní čistý průměr vyšší než v 2019, avšak stále pod rekordem 2021, kdy skončila superhrubá mzda.